planetárium
Jak jsem již psala, mám děti. Dva syny. Mladšímu je krásných 13 let. Jelikož vím, že miluje noční oblohu, hvězdy a vesmír připravila jsem pro něj překvapení. Na internetu jsem našla že poblíž máme planetárium s hvězdárnou. Naplánovala jsem tedy datum, čas podle rozpisu na stránkách planetária a těšila se na nadšená očka mého syna při pozorování hvězd profi přístrojema. V plánu planetária stálo: Středa - 19.00 hodin večerní pozorování březnové oblohy přístroji, a pozorování Marsu. Hurá, syn bude nadšený. Ve středu jsem vyzvedla mlaďase po 5 denním fotbalovém soustředění, kde mají tréninky 3x denně, takže byl trochu utahaný a vyrazila jsem s ním do Planetária.
První co mě mělo varovat bylo, umístění Planetária. Navigace mě vedla na dost velké sídliště a to přímo doprostřed. Nejsem žádný hvězdolog, ale něco málo jsem slyšela, že by se mělo pozorování hvězd dít na odlehlém místě, kvůli světlům z domů. No nic, zaparkovala jsem a vydaly jsme se k cíli. Nejprve jsme kolem toho 2x prošly a minuly. Pak v naprosté beznaději s navigací v ruce a po uvědomění si, že jsem totálně nemožná najít velké planetárium jsem se optala kolemjdoucí. Stále mě to dost sil, protože před synem jsem nechtěla vypadat jako totální pako, ale musela jsem. Paní trošku zaskočená odpověděla: "mladá paní , stojíte přímo před ním". Mé obrovské překvapení nabralo na síle, když jsem se otočila a k mému úděsu jsem stála u budovy Základní školy, kde v tělocvičně zřejmě hrály ragby.
Nechtěla jsem na sobě nechat znát, že jsem zklamaná, takže jsem syna chytla za ruku a celkem odvážně a sebejistě vyrazila ke vchodu budovy se slovy: "neboj miláčku, bude to super zážitek". Odpověď syna už nebyla tak sebejistá "HMM".
Nedala jsem se odradit a s úsměvem vešla. Další překvapení cena 30,- Kč za osobu. Další věc co mě měla varovat. Nevadí, zaplatila jsem a čekala co bude dál. Kam nás zavedou. Pán, zřejmě vrátný nás zavedl do sálu, kde bylo asi kolem 50 sedadel.Strop byl do kopule a uprostřed sálu krásný velký přístroj. Mimo to nebylo narváno, z 50 sedadel bylo obsazeno přesně 4 sedadla a z toho 2 jsme obsadily my, já a syn. Hurá u onoho přístroje nebude fronta .
V sále se zhaslo a naše očekávání rostlo. Ozval se v mikrofonu mužský hlas "vítám Vás v Planetáriu ", myslím, že mikrofon byl zcela zbytečný s ohledem na počet návštěvníků (4). Ale budiž. Pořád jsem napjatě čekala , kdy se ta kopule otevře a nám se odkryje nádherná noční obloha. A nic. Hlas v mikrofonu nás upozornil , že začínáme.
"už to bude zlato" říkám synovi a chytla jsem ho za ruku v očekávání toho JEDINEČNÉHO okamžiku. Málem jsem se svezla na zem, když místo očekávaného otevření oné kopule ten záhadný přístroj, který jsem považovala za vrchol mezi dalekohledy začal promítat noční oblohu na stěny kopule. "no a to je jako všechno?Jsem mohl kouknout na netu". "Neboj to přijde". Doufám. TAKŽE promítačka fungovala skvěle a medový hlas staršího pána se nás snažil přimět vidět souhvězdí v motanici teček na stěně kopule. Tak jsem si řekla, ok, to je aby jsme se asi orientovaly až otevře tu střechu. Po dalších 30 minutách kdy se mi začala točit hlava z těch svítících teček, jsem se podívala na syna. Trpělivě seděl a čekal. Po hodině se zhaslo. No konečně tak teď. Chyba lávky - na stropě se objevil obrázek Marsu. A já pochopila, že kopule se neotevře. Pán dál popisoval další a další obrázky Marsu a chrlil na nás názvy jako Argyre, Hellas a jiné, které jsem neuměla ani přečíst. A aby toho nebylo málo další obrázky měly místo popisků čísla, které pán trpělivě četl. Podívala jsem se na syna a chtěla ho napomenout, že snad spí. Rozmyslela jsem si to, když jsem se otočila a uviděla slečnu které padala hlava ke straně a oči pěkně zavřené. V ten moment jsem dostala takový záchvat smíchu, že jsem musela opustit sál, abych nerušila jak pána ve výkladu, tak dva spící návštěvníky. Když jsem se zvedla , tak se probral můj syn se slovy "už je konec?" a kdyby mi nebylo pána líto, vzala bych i se synem čáru. Ale zpátky jsem ho usadila a běžela na chodbu abych nevybuchla smíchy. Na chodbě jsem se vysmála do kapesníku a utřela oči od slz a vrátila jsem se na místo.
Po nekonečných dvou hodinách se hlas pána ztlumil a řekl: "Inu, na Marsu ufouni asi nejsou ale kdo ví?" a tím prezentaci ukončil.
Rozsvítil , tím se probrala slečna vedle nás a společně jsme zatleskaly.
A nejlepší bylo, že když jsme vyšly ven, bylo nebe bez mráčku a obloha plná hvězd.