posun
Dneska jen krátce.
Z prováleného víkendu přeci jen vzešlo něco pozitivního. Po dlouhé a dlouhé době, Sára zmoudřela, a zaregistrovala se na seznamce. Několikrát mi ukazuje kdo jí tam likuje. Někdy to nestojí za zmáčknutí tlačítka na myši, ale najdou se i ucházející zájemnci. Problém je, jak jsem již psala, Sára je plachá. Takže při zmínce o třeba jen poslání úsměvu, se nepřekonatelně brání. Ale posun je, že od proběhlé masáže nohou, konečně i přes křeč v ruce zmáčka alespoň jeden úsměv. Huraaaaaaaa
Myslím, že je v naší zemi poměrně dost lidí, kteří buď neměli kliku jako já, že jsem našla toho pravého, nebo prostě neměli čas, odvahu, nebo nevim co se seznámit. Nejsou to jen ženy, ale i chlapi. Na seznamkách jsou jich mraky. Ale kde máte jistotu, že to není vrah, úchyl, sňatkový podvodník, nebo nedej bože sportovec:)) Nikde. Takže v momentě, kdy už se někdo odhodlá, že se zaregistruje a nastane moment, že si Vás někdo prohlédne a chce Vás oslovit máte křeč v ruce na to odpovědět. A nastává fáze kdy mozek jedné ruce říká "Odpověz, pošli úsměv, no tak", ale druhá polovina mozku ovládá tu druhou ruku " nech toho, co když se mu nebudu líbit, co když je na mě něco špatně" a nastává kdo z koho.
Ale přiznejme si, každý touží po té druhé polovině. Takže jsme ochotni podstoupit to riziko. Jenomže, co když někdo čeká tak dlouho, že si přestane věřit. To je špatně. Každý z nás je JEDINEČNÝ ikdyž třeba svým způsobem. Je to nekočný běh. Někdo třeba v počtu partnerů, pořád to zkouší, jednou to vyjít musí. A ti méně šťastní najdou třeba jen nové přátele. Ale lásku ne. No té psychologie stačí. Chci říct, že každý kdo se cítí sám by měl najít odvahu a zkusit to. Sára to zkusila, na obrázku je to sympaťák, dostal přezdívku "TILKO". Tak uvidíme jak se to bude rozvíjet.
Dokonce můj 17 syn našel lásku a oznámil mi, že za rok se vezmou. Jak roztomilé. Malý byt, 4 lidi, pes.Ale nevadí, je to přeci super, že bude další člen rodiny, který přinese další výplatu. Fajn.