Prozření

Takže jak jsem říkala, jedinečnost je pro mě moment kdy mě něco přímo zasáhne. 

V lednu  době plesů, jsem byla pozvána na maturitní ples rodinné příslušnice. Samozřejmě s manželem, a protože máme syna, kterému je 17 říkala jsem si: "tak půjde taky, aspoň ho někam vytáhneme". Byla jsem přesvědčená, že to bude fajn. Sešla se celá rodina, nálada byla super. Mému synovi to moc slušelo, zapomněla jsem říct, že je v modelingové agentuře. Je to fakt fešák, což je logické, protože je můj. 

Zábava plynula, vzala jsem syna za ruku a násilím ho odtáhla na taneční parket s tím, že bude Jedinečný okamžit jak matka se synem tančí a jsou si blízcí. Možná až moc. První kroky a má snaha blízkosti se mi vymstily. Ten zápach alkoholu z úst mého malého krásného dítěte mě probral. Jako starostlivá matka jsem se snažila."Zlato ty jsi pil?", úplně blbá otázka, když z výparů jeho dechu jsem sotva stála na nohách.  "mami, v klidu, jen trochu, a nikdy nezvracím neboj". Což mě opravdu uklidnilo. No během tance jsem se snažila mu domluvit, což byla naprosto zbytečná námaha, jelikož mě zřejmě sotva vnímal. Po tom, co mělo být tanec, nakonec to bylo podpírání syna při snaze se pohybovat, jsem si opět sedla vedla manžela a snažila se být "V POHO". Čas ubýhal a já po nějaké době zatoužila po klidu své ložnice. Takže jsem poprosila manžela, ať najde syna a že pojedem. Což musím upozornit, bylo kolem půlnoci. "Zlato, tvůj miláček je asi venku, protože tady není, ale v klidu, až dorazí půjdem". Celkem obyčejná věta. Takže jsem si opět sedla a čekala. Po další půl hodině, jsem opět poprosila manžela, ať syna najde, že už mi padá hlava únavou. "Zlato prosím najdi ho a řekni, že jedeme". Manžel již nereagoval posilněn vinným střikem prohodil" Prosim Tě, v klidu, až přijde pojedem". Bez odpovědi jsem se zvedla a šla si syna najít sama. Bloudila jsem po sále, už v mírné panice, protože jsem ho nikde neviděla. Prozkoumala jsem okolí venku, což jsem si předem nerozmyslela a objevila tak leda páry, které se na sebe tlačily někde ve stínu, a chlapce, kterému nebylo očividně hej. "Chudák, ten se dneska nevyspí". No matka, každým coulem. Vrátila jsem se do sálu a začlo druhé kolo obchůzky. Nic. Napadlo mne jestli není na wc, tak jsem poslala manžela se podívat. Vrátil se s tím, že tam není a přidal vtip " na záchodě je zavřenej nějakej blb, co asi přebral". No to mě mohl rovnou vzít něčím po hlavně, protože se mi rozsvítilo. "to není blb, ale náš syn určitě. Jdi tam a vyveď ho ven". Nešel. Tak jsem přebrala iniciativu a s mojí oddanou švagrovou jsme vthly na pánské záchodky. Zabušila jsem na zavřené dveře. Nic. Znovu a světší razancí jsem zabušila: "Zlato, jsi tam? " Nevim co jsem čekala, ale ozvalo se nějaké zachrčení, což jako matka jsem identifikovala , že moje miminko potřebuje pomoct. Znovu jsem bušila a prosila aby otevřel. Vešel nějaký chlap, a snažil se mě dostat ven z pánských záchodků se slovy" ale paní, tady jsou chlapi" odpověděla jsem, že opravdu nejsem zvědavá na to, co už jsem viděla ale že tam mám syna. Který stejně na bouchání nereagoval a vydával jen divné zvuky. Po hodně a půl se podařilo , že se můj milovaný syn postavil na nohy a otevřel. 

Moje prozření a jedinečnost okamžiku? Došlo mi, že moje malé milované miminko si už roztomile neublinkává po jídle, ale že můj skoro dospělý syn sedí v něčem co zřejmě během dne neztrávil a že to opravdu není roztomilé. A že mi dozrává v chlapa.