den D
Jsen úplně obyčejná ženská, normální (ikdyž to je věc pohledu) a přesto jedinečná. V čem? Mám nejlepší přítelkyni. To už samo o sobě je jedinečné a úžasné, jelikož je moje nejlepší kamarádka už skoro 15 let. A právě díky NÍ jsem se rozhodla pro tento projekt.
Znáte to. Americké seriály tipu: Sex ve městě - jsou fajn, ale. Kolem nás je spusta lidí ať žen, nebo mužů, kteří by se možná mohli ztotožňova s tímto seriále, ale leda ve snu. Protože narovinu, kdo z nás se podobá hrdinkám ? Málo kdo.
A neplatí to jen o ženách, že? No ale co teda teď. Takže moje kamarádka je jedinečná osoba. Je nejen hezká, milá, inteligentní a vtipná, což je samozřejmě dokonalá kombinace, ale asi né pro muže. Je sama. Minulou noc jsme jako každý večer vedly debatu po telefonu. Už hodně dlouho se snažím jí přimět dát si inzerát a saznámit se. A narazila jsem. Seznamek je nepřeberně, ale vždyť je to tak anonymní?
A v tom to je. Na jednu stranu si říkáme:"bylo by lepší, kdyby ho někdo znal, třeba kamarád, nebo tak", ale v momente, kdy kamarád přivede kamaráda, bývá to tragédie. Tedy většinou. Protože se najednou dozvíte, ža Váš kamarád, neni kamarád, protože se Vám snaží dohodit někoho, kdo slintá, má nějakou úchylku, mlčí, nebo je naopak až moc vtipný, což si myslí jen on, nebo Vás umlátí argumentama jak jste skvělá. A to po 5 minutách.
Ale musím se přiznat, už pár manželství, se mi podařilo dát dohromady. Tak za prvé:
Když jsem chodila na střední, moje kamarádka opět samozřejmě hezká, vtipná a chytrá neměla kluka. Narozdíl od nás nevybíravých. Bylo mi jí líto, protože tak hodná holka jako ona přece nemůže být sama. Takže, jsem přemýšlela a světe div se, něco mě napadlo. Nelenila jsem a svému kamarádovi jsem o ní začala vyprávět. A asi tak dokonale, že hned druhý den stál před naší školou a čekal. Asi jsem to trochu přehnala ohledně informací, protože on chudák měl tak plnou hlavu, že si na ní narazil něco co vypadalo jako velká koule. Až při bližším průzkumu jsem zjistila, že jeto kulich s tou největší bambulí co jsem kdy viděla. Nechápu, jak jí vůbec vyrobili. No a v momentě kdy jsem ho zahlídla s kamarádkou po boku, tak moje milá hodná kamarádka se ztratila neznámo kam. Tak se vylekala, že jsem se bála o její život. Druhý den ve škole, semnou skoro nemluvila. Uznávám, že první dojem se nepovedl. Takže následovala rozprava s oním chlapcem a rázná domluva ohledně toho něčeho co měl na hlavě. Dal si říct. Další schůzka už byla úspěšná. No a závěr? Byla jsem přesvědčená, že oni se k sobě hodí, sice se ze začátku bránili, ale já vytrvala a oni jsou dodnes spolu a mají 2 úžasné děti. Jedinečnost okamžiku.
No můj druhý pokus:
Moje druhá nejlepší přítelkyně, též se střední školy, sice o kluky nouzy neměla, ale nastala doba, kdy dozrála a já již několik let vdaná, jsem z čiré zlomyslnosti nesnesla, abych já běhala kolem dítěte a manžela a ona se jen tak chlákala a užívala si. Takže můj plán byl jasný. V té době se můj kamarád rozešel s holkou, která nebyla zrovna moje favoritka. Nic osobního , prostě byla ujetá. Nemluvila, ale když něco řekla stálo to za to. Např, perla ze silvestra, když jsme celá parta od 5 hodin sledovaly televizi jak plyne půlnoc na různých kontinentech, protože bylo brzy na to, aby jsme se opily.Konečně byla půlnoc a každý z nás měl v hlavě romantická předsevzetí a ona vypustila tohle: "tak, a teď je všude na světě půlnoc a nový rok". No zážitek. Takže v momentě, kdy se konečně můj kamarád umoudřil a slečnu vyprovodil nastala moje chvíle. Kamarádka mě vytáhla do hospody, mě kojící zamindrákovanou matku. Ale riskla to. Sedíme u stolu a co se nestalo. Vedle o pár stolků dál sedí můj ubohý kamarád .Tak jsem nenápadně nahodila, " hale , můj kámoš, je fakt sympatickej, hodnej, a sám". Což by zabralo kdyby. Moje kamarádka naladěna mým výčtem kladů se otočila a vytřeštila oči. " Proboha to má na sobě svetr z dob okupace?" A bylo to tu znovu. De ja vu. Ale opět jsem se nenchala odradit. Vyskočila jsem a šla kamaráda pozdravit " ahoj jak je? Okamžitě sundej to co považuješ za svetr a neptej se." Poslechl. A opět světe div se, dala jsem je dohromady a dodnes jsou spolu , zatím jedno dítě. Opět jedinečnost okamžiku.
Takže v dohazování nejsem nováček. Ale ta moje nejdražší přítelkyně budu jí říkat třeba Sára, je pevná jak skála. Mým několika letým pokusům jí seznámit odolává. Až doteď. Ale o tom příště.